V útrobách Kladenské sportovní haly se letos ve velkém ozývá angličtina. Extraligový tým volejbalistů totiž před sezonou získal do svých řad několik zahraničních posil – mezi nimi
i šestadvacetiletého univerzála Davida Hancocka, rodáka z amerického Chicaga, kterého by ještě před pár lety nenapadlo, že ho hra pod vysokou sítí bude živit.
Davide, ty pocházíš z Chicaga, o kterém se říkalo, že je druhým největším českým městem na světě. Dodnes tam žijí možná statisíce lidí s českými kořeny. Měl jsi tedy s Čechy už nějakou zkušenost před příchodem na Kladno?
Jo, o české komunitě vím. Dokonce jsem každý den chodil do práce po Čermákově ulici. Ta je pojmenovaná po starostovi Chicaga, který byl ve 30. letech zastřelen při atentátu.
Věděl jsi, že se Antonín Čermák narodil tady na Kladně?
To si děláš srandu, fakt?
Jo.
Hustý. Tou ulicí jsem jeden čas procházel každý den, a tohle jsem nevěděl. Ale povědomí
o tamní české komunitě mám.
Takže jsi před příchodem do Česka možná trochu věděl, do čeho jdeš?
To bych úplně neřekl, Češi v Chicagu jsou v podstatě Američané, dnes už se tam většina z nich narodila. Spíš mi pomohlo, že jsem předtím dva roky hrál v Německu. Žil jsem tam v malém městečku poblíž hranic s Lucemburskem a Francií. Takže po příchodu na Kladno mě nic nepřekvapilo. Města, která jsem v Německu viděl, byla podobně situovaná a měla stejnou funkční logiku.
Přesto – bylo něco, co tě po příchodu zaskočilo?
Nic extra. Je to fakt podobné tomu, kde jsem působil poslední dva roky, Česko a Německo jsou si i kulturně docela blízké země. Navíc jsem před podpisem smlouvy tady v Česku mluvil s Mattem Westem, který tu předtím působil, a ten si to tady pochvaloval. Jsem nadšený, že tady můžu být a objevovat nové věci.
Jak se tvůj přesun do Kladna zrodil? Kdo tě oslovil?
Asistent trenéra Tomáš Samsely. Našel mě přes on-line platformu, něco jako Linked-In pro volejbalisty. Dá se tam najít spoustu informací o volejbalu napříč světem. A je to místo, kam mohou hráči nahrávat svá videa a hledat práci. Stejně tak týmy mohou dávat inzeráty na volné pozice pro hráče. Když mě Tomáš kontaktoval, nemusel jsem o tom přemýšlet dvakrát. Hledal jsem novou výzvu. V Německu jsem hrál třetí a pak druhou ligu a úroveň nebyla úplně… Chtěl jsem si prostě vyzkoušet hrát na vyšší úrovni. Tohle nebylo úplně to, kvůli čemu jsem do Evropy přišel. Byla to skvělá zkušenost, líbilo se mi tam, ale hledal jsem větší sportovní výzvu, která mě posune jako hráče.
Přitom sis ještě před pár lety nemyslel, že bys mohl hrát profesionálně.
To je pravda. Pro mě byla prioritou škola. Vystudoval jsem inženýrství na univerzitě Purdue. Volejbal jsem tam hrál spíš jen jako doplněk. Tamní tým ani nepůsobil v nejvyšší univerzitní soutěži. Takže jsem hrál dvakrát týdně, sem tam nějaký turnaj, a mimo to jsem měl možnost trénovat s dívčím týmem, který hrál v nejvyšší divizi. Rozhodně jsem ale nemyslel na to, že by ze mě byl profesionál. Ta myšlenka se vlastně zrodila až potom, co jsem dostudoval. Vyrazili jsme s rodiči na trip po Evropě. Sjeli jsme Velkou Británii, Francii a já si řekl, že musím Evropu poznat víc. Začal jsem prověřovat možnosti, bavil jsem se o tom s Američany, kteří hráli nebo hrají někde po Evropě, a nakonec z toho byl podpis ve třetí německé lize. Vzhledem k tomu, jak jsem to měl při studiu nastavené, jsem nepřicházel jako žádná hvězda. Musel jsem ukázat, že na to mám. V prvním roce jsme soutěž vyhráli a postoupili do druhé ligy. Pak jsem cítil, že je čas se zase posunout.
Jak se ti na Kladně zalíbilo?
Je to tu pěkné. Kladno má všechno, co k životu potřebujete, a je tu skvělá volejbalová komunita. Užívám si, že můžeme hrát před diváky. Loni v Německu jsme kvůli covidu hráli úplně bez nich. Letos je to lepší. Obzvlášť na začátku sezony, kdy byl život tak nějak v normálu. Teď bohužel zase trochu přituhuje, ale diváci za určitých podmínek stále mohou chodit. Už jen pár diváků udělá ohromný rozdíl oproti tomu, když je hala prázdná.
A co adaptace v týmu?
Hodně pomáhá, že je tady skvělé vedení. Kdykoli něco potřebuju, pomohou mi. I díky nim si to tady užívám. A taky jsou tady další čtyři cizinci, kteří jsou profesionálové. Navzájem se hodně podporujeme nejen ve volejbalu, ale i v mimosportovních věcech. Na dobré spoluhráče jsem měl vždycky štěstí. Hodně to pomáhá, člověk se pak necítí sám.
Jak zvládáš odloučení od rodiny a přátel?
Není to jednoduché. Navíc mám přítelkyni a udržujeme vztah na dálku. Občas je náročné být tady sám. Obzvlášť teď v zimě, kdy se brzo stmívá a není úplně příjemné počasí. Na druhou stranu je rok 2021 a moderní technologie v tomhle ohledu život dost usnadňují. Mohu zavolat domů, kdykoliv se mi zachce. A taky se snažím udržovat kontakty s přáteli, aby naše vztahy po dobu mého působení tady v Evropě neochladly.
Je něco, co ti tady krom tvých blízkých opravdu chybí?
Zrovna teď je období, kdy v Americe slavíme tradiční svátky, jako například Den díkůvzdání, což mi tady docela schází.
Ale vyřešil jsi to po svém. Pro spoluhráče jsi uspořádal hostinu v podobném stylu.
Jo, to je pravda. A mělo to velký úspěch. Dělal jsem to i v Německu. Dal jsem dohromady hlavní jídla – zejména krocana, to je taková klasika. Sehnat ho tady v Česku teda byla docela fuška, sháněl se po něm celý tým, ale povedlo se. Hostinu jsme pak uspořádali u Niklase Seppänena. Já jsem připravil krocana a kluci pak přinesli něco ze svých tradičních jídel. Takže se na stole objevily pokrmy, které bychom tam asi v Americe normálně neměli, ale o to zajímavější to bylo. Gijs van Solkema s přítelkyní upekli holandský jablečný koláč, Lukáš Kyjanica zase přinesl halušky. Byla to super akce. Všichni jsme se nacpali a užili jsme si to.
Když jsme u toho jídla… Ty rád vaříš. Jak se ti tady v Česku shánějí suroviny? Máš tu všechno, na co jsi byl zvyklý?
Jo, já vařím fakt rád. Dva roky jsem dokonce v kuchyni pracoval, když jsem studoval univerzitu. Jak tady, tak v Německu se dají sehnat kvalitní čerstvé suroviny. Největší rozdíl oproti Americe je asi v nabídce různě zpracovaného masa. Máte tu hodně párků, klobás, jitrnic a podobně. Což je v pořádku, chutná mi to. Ale jinak je nabídka dost podobná a když něco potřebuju, většinou to bez problému najdu. Obzvlášť v Kauflandu. Tam mají všechno.
Když zrovna nevaříš, kam zajdeš na jídlo?
S klukama jsme občas zašli do Plzííínky. Na obědy často chodíme na Sleťák, máme to vedle haly, a taky na Letnou. Jo a rádi zajdeme na sushi do Oishi. V létě jsem si dost užíval procházky po městě, zejména po centru. A rád se zastavím na kafe v cukrárně Ňam Ňam.
A k dobrému jídlu patří také pivo. Jaký k němu máš vztah?
No, jsem sportovec, ale po vítězném zápase si člověk rád jedno dvě piva dá, to chutnají obzvlášť dobře. České pivo je výborné. Osvěžující. Mám rád piva plzeňského typu, dobře se pijí.
Pivo taky bourá jazykové bariéry, ne?
S klukama v týmu se v pohodě domluvíme. Jsme tady Američan, Lotyš, Nizozemec a Fin,
a i čeští kluci anglicky umí. Celkově je tady ale jazyková bariéra o něco větší problém než v Německu. Tam mluví anglicky víc lidí, a navíc je němčina angličtině o něco blíž než čeština. Ale i tady lidé anglicky rozumějí. Jen tolik nemluví. Myslím, že se hodně lidí zbytečně podceňuje. Asi je to tím, že se stydí dělat chyby. Nejsou zvyklí mluvit s rodilými mluvčími. Ale úroveň jejich angličtiny není špatná. Možná není perfektní, ale když dokážou předat myšlenku a dorozumět se, je to dobré.
Jak trávíš svůj volný čas? Přece jen máš kvůli jazyku asi omezené možnosti někam vyrazit za kulturou a podobně.
No vlastně jsem tady byl i v kině. S klukama z týmu jsme v létě šli na Jamese Bonda. A taky jsme byli na filmovém festivalu, kde dávali norský film s českými a anglickými titulky, takže jsme z toho všichni něco měli. Jinak já se hodně zajímám o historii, takže Praha je pro mě hotový zlatý důl. Přečetl jsem si knižního průvodce po Praze, sám jsem se po všech těch památkách procházel a četl o jejich historii. Praha je fascinující. Dozvěděl jsem se, jak vznikala a taky třeba to, proč se dodnes dochovala její historická část, kterou na rozdíl od jiných historických měst tolik nezasáhla druhá světová válka. Dokud bylo pěkné počasí, docela hodně jsem se po Praze nachodil. Teď v zimě už tolik ne. Spíš čtu, hraju videohry a podobně. Ale vzhledem k tomu, že dvakrát denně trénujeme, vařím a řeším podobné věci v domácnosti, mi toho volného času zase tolik nezbývá.
Co kladenská sportoviště, jak se ti líbí?
Je to hezký. Jako malý jsem hrál tenis, takže se rád procházím kolem kurtů a bylo zajímavé sledovat, když je na podzim překryly přetlakové haly. A taky se rád podívám, jak postupuje rekonstrukce zimního stadionu. Jen je škoda, že nemám šanci podívat se na nějaký domácí hokejový zápas. Vím, že hokej je tady sport číslo jedna a rád bych tu atmosféru hokejového zápasu zažil.
Takže tě to na Kladně pořád baví?
Já si to tady hodně užívám. Jo a přiznám se, že mám hrozně rád tu písničku Kladno od Yo Yo Band. Hraje nám při zápasech. Jasně, že když hraju, tak se soustředím na hru, ale když jsem na lavičce, snažím se tým udržovat v dobré náladě. A když hraje tahle písnička… Všichni ji úplně nesnáší, protože jí poslouchají pořád dokola, ale je to snad nejchytlavější song, co znám. Vždycky si na něj trsnu. Asi mě to taky za nějakou dobu omrzí, ale teď mě to fakt baví.
