Ve čtvrtek 27. ledna se na mezinárodním atletickém mítinku Kladno Indoor představily krom špičkových domácích závodníků a závodnic také dvě desítky zahraničních hvězd výškařské a koulařské disciplíny. Jak se sportovcům z různých koutů světa na Kladně líbí? A čím jsou podle nich zdejší mítinky specifické?
Pátek, půl desáté dopoledne, den po závodu. V Restauraci Sleťák snídají hloučky atletů – urostlí a mohutní koulaři i vytáhlí a štíhlí výškaři. Nikam nespěchají, většina z nich má dnes volnější režim. Někteří už jsou po jídle a odpočívají na hotelových pokojích, naopak jiní se teprve rozespale trousí chodbou do jídelny. Tou se rozléhá angličtina, coby jediný univerzální dorozumívací prostředek. Aby také ne, když tu u jednoho stolu sedí Nor, Portugalec a Rumun. O kus dál zase posedávají výškaři z Litvy, Brazílie nebo Malajsie.
Jako první se zvedá Brazilec. „Rozhovor v angličtině? Já anglicky ale moc neumím,“ omlouvá se s trochu nervózním úsměvem výškař Fernando Ferreira, když k němu přistoupím. Nabízí mi portugalštinu a španělštinu. To zase nezvládnu já. Nakonec se dobereme k řešení a s drobnou pomocí překladače přece jen prohodíme několik vět anglicky.
Ferreira ve čtvrtek pokořil laťku ve výšce 2 metry a 22 centimetrů a společně s královéhradeckým Markem Bahníkem obsadil v závodě mužů dělené třetí místo. „V závodě jsem se cítil velice dobře, byl to můj letos první a moc jsem si ho užil,“ říká Ferreira a počáteční nervozita z něj trochu opadá. Když se ho ptám, jak se mu na Kladně líbí, přikyvuje a říká: „Já jsem už v České republice potřetí a mám to tady rád, Česko je skvělá země.“
Krátce na to ze dveří vycházejí obrovští koulaři Francisco Belo a Marcus Thomsen. První jmenovaný jezdí na Kladno pravidelně. „Skvěle se mi tady závodí,“ přikyvuje a říká: „Je teprve začátek sezony, takže je těžké předvádět opravdu dobré výkony. Povedl se mi jeden pokus, a to stačilo na třetí místo. Doufám, že příště podám o něco lepší výkon.“ Třicetiletý Portugalec si na Kladně pochvaluje hlavně precizní organizaci a přátelskou atmosféru: „Všichni jsou tu velmi vstřícní. Dopřejí nám prostor, čas, pocit pohody a také pozitivní energii, díky které můžeme podat co možná nejlepší výkony,“ říká Belo, jemuž učarovala také dostupnost zdejších sportovišť: „Je to perfektní. Bydlíme přímo vedle stadionu jak na zimním halovém, tak na letním venkovním mítinku,“ pochvaluje si.
A spokojený je i jeho kolega z branže Marcus Thomsen. Ten je na Kladně poprvé, a zřejmě ne naposledy. V závodě o pět centimetrů přehodil domácí hvězdu Tomáše Staňka, a s výkonem 20,85 metrů bral první příčku. „Je to moje první vítězství mezi dospělými na mezinárodní úrovni, takže za mě opravdu super,“ usmívá se čtyřiadvacetiletý Nor. Také jemu se organizace mítinku zamlouvá. „Všichni jsou velmi ochotní. Když něco potřebujete, hned se vám snaží pomoci. Rád se sem vrátím,“ říká.
To už chodbou přichází manželský pár Townsendových. Roderick, který v létě na paralympijských hrách v Tokiu získal na vysoké laťce zlato v novém světovém rekordu, neskrývá nadšení, že v Kladně může startovat. Za svým zlatým skokem zaostal jen o dva centimetry a skončil šestý. „Jsem rád, že jsem tady mohl odstartovat novou sezonu. Skákal jsem poprvé od své výhry v Tokiu. Je tady skvělé prostředí a soutěž byla výborná. Nemohl jsem si přát lepší začátek sezony,“ říká devětadvacetiletý showman a pochvaluje si čas strávený na Kladně: „S manželkou se tady cítíme opravdu dobře. Byli jsme se tu projít a poznat tohle malé pěkné městečko. Užíváme si zdejší zázemí. Hotel, sauna, tréninkové prostory, to všechno je skvělé a přímo se nabízí pro pořádání parádních závodů, o čemž jsme se včera sami přesvědčili,“ uznává borec, který se krom skoku do výšky věnuje i skoku dalekému. Cestu na svět neměl posetou růžemi. Vinou komplikací, které nastaly při porodu, utrpěl trvalé poškození nervů na krku a pravé horní končetině. Jeho pravá paže je kvůli tomu výrazně slabší než levá. Při závodu byste ale jeho hendikep na první pohled nepoznali.
Jeho manželka Tynita se na Kladno vrací ráda, i když si loni při cestě na zdejší mítink hodně vytrpěla a závod nakonec nestihla, protože při přestupu na letišti v Paříži uvízla v karanténním hotelu. „Mrzelo mě to, moc jsem si přála tady závodit. Nikdy nevíte, co se může stát. Jsem ráda, že letos už to bylo bez komplikací,“ říká třicetiletá výškařka, která o Kladnu hovoří jako o druhém domovu. „Snad nikde jinde jsem nezažila, že by se o atlety starali tak jako tady. Před dvěma roky jsem tu strávila krásný týden, měla jsem příležitost zajít se podívat na zápasy hokejové a volejbalové extraligy a cítila jsem se tady jako doma,“ vzpomíná.
Jídelna i přilehlá chodba se postupně vylidňují. Někteří atleti jedou do Prahy, jiní jdou orážet na pokoj. Polský výškař Norbert Kobielski se chystá na bazén. Ostatním to přijde jako dobrý nápad. Od organizátorů mítinku mají zajištěný vstup do aquaparku gratis. Pomůže jim to pořádně zregenerovat a připravit se na nedělní závod v Nehvizdech, kde bude většina z nich startovat.
