Loňská „koronavirová“ sezona byla pro kladenské volejbalisty v podstatě rokem nula. A-tým po delší době neatakoval nejvyšší příčky, mládež vinou uzavření sportovišť ztrácela cenné měsíce herního rozvoje a trenéři nedostali pořádnou šanci nastolit nové pořádky poté, co klub pod svá křídla přijmul volejbalistky Vavřince. Letos proto nejen u extraligového áčka nastal velký restart a jednatel klubu Milan Fortuník hlásí: „Volejbalové Kladno si nemůže klást nízké cíle.“
Po loňském ročníku, v němž extraligové áčko skončilo osmé, se kádr celkem výrazně proměnil. S jakými očekáváními jste vstupovali do letošní sezony a jak hodnotíte její průběh po sedmi odehraných zápasech?
Po loňské sezoně jsme se rozhodli tým výrazně přebudovat. V šatně se objevila řada nových hráčů, jak domácích, tak i zahraničních, a jsou to především mladší kluci. I proto jsme před začátkem sezony moc nevěděli, co čekat. Nechtěli jsme si ale klást zbytečně malé cíle. Kladno se vždycky pohybovalo na vyšších příčkách než loni a my si na průměr zvykat nechceme. Přišlo nám nedostatečné dávat si za cíl postup do play off, chceme mířit výš. Naše představa byla jak v extralize, tak v poháru hrát v top čtyřce s tím, že pak uvidíme, na co to bude stačit. Před sezonou cíl vypadal dost nadsazený, ale po sedmi extraligových kolech zatím opravdu mezi čtyřmi nejlepšími jsme a soutěž máme slibně rozehranou. Samozřejmě nás ještě hodně těžkých zápasů teprve čeká, ale s týmem, jak jsme ho přes léto přestavěli, jsme zatím spokojení.
Angažování mladých hráčů naznačuje dlouhodobější koncepci. Na druhou stranu čtyři z nich jsou cizinci. S jakým výhledem jste je angažovali? Podaří se je v týmu udržet dlouhodobě?
To brzy zjistíme. Do Vánoc s nimi chci řešit, jestli tu budou pokračovat. Z mladých domácích hráčů máme na delší dobu podepsané Kraffera, Kunce, Špuláka, je tady mladý Vostárek a také Gottesman. Pak tu jsou tři starší kluci, ti fungují jako mentoři. Hrají ale především ti mladší a cizinci. Bez nich nikdo v české lize silný tým nepostaví, protože kvalitních domácích hráčů je málo a ti opravdu dobří odcházejí do zahraničí. Angažování cizinců se proto jeví jako nutnost, ale já na tom nic špatného nevidím. Navíc to obvykle nejsou hotoví hráči a u nás teprve herně dozrávají. Třeba David Hancock, to je mladý kluk, který k nám přišel z univerzitní ligy ve Spojených státech jako velká neznámá. Nevím, jestli se z něj stane hvězda, ale věřím mu. Je pracovitý a u nás dostane šanci ukázat svou kvalitu.
Opravdu by se takový hráč nedal vychovat z vlastních zdrojů?
To není tak, že bereme ze zahraničí kdekoho. Každý přichází na doporučení. Ne vždycky se ale dokáže dobře adaptovat a pak třeba nenaplní svůj potenciál. Z minulosti máme jak pozitivní, tak i negativní zkušenosti. Zaznamenal jsem od některých našich soupeřů řeči o tom, že máme v týmu hodně cizinců. Ale když se podíváte po extralize, mají to tak všechny kluby z nejsilnější čtyřky. A nejen oni. Má to tak Příbram, Odolena Voda, Brno… Takže pokud někdo ukazuje na nás, že to taháme přes cizince, tak spíš jen maskuje to, že na nich sám staví.
Kvalitní hráči samozřejmě odcházejí do zahraničí, ale nejen tam. Kde je hranice mezi top klubem v České republice a přestupní stanicí například pro Karlovarsko nebo Liberec?
Ta hranice je daná penězi. Naši nejlepší hráči si tu přijdou přibližně na dvě třetiny toho, co jim bez váhání dají v těch nejbohatších českých týmech. Rozdíl mezi tím, co jsme schopni nabídnout a co mohou nabídnout tyto kluby, je značný. Dokud tady takový rozdíl bude, budeme pro mnohé „přestupní stanicí“. Ale já klukům jasně dávám najevo, že u nás mohou dva tři roky působit, stát se těmi hráči, po kterých je poptávka, a pak nemám problém pustit je za lepším. Byl bych nerad, kdyby se tu ohřáli jenom na rok. Pak je to úsilí zbytečné.
Koho ze současného kádru se to například týká?
Momentálně to je třeba lotyšský univerzál Kristaps Platačs, který má průměrné odměny, zatím ještě není velká hvězda, ale má k tomu dobré předpoklady. A já mu chci nabídnout, aby tady byl další dvě sezony, herně se posouval, ale něco odvedl i pro klub. Pak nemám problém s tím, aby odešel za lepšími podmínkami, ať už tady v Česku, nebo v zahraničí tak, jako odtud odcházeli Daan van Haarlem, Matt West a další.
Co by pro klub znamenalo, kdyby ve městě vyrostla kýžená nová sportovní hala? Změnilo by to nějak chod áčka či práci s mládeží?
Byl by to jasný odrazový můstek k tomu konečně zase vyhrát titul. Nezdá se to, ale fakt, že nemáme pořádné zázemí, není dobrý jak třeba pro áčko, tak i pro děti a veřejnost. Kdybychom byli opravdu někde doma a mohli si tam udělat kvalitní zázemí, byl by to velký krok dopředu. Příkladem jsou třeba Lvi Praha, kteří hráli v menší tělocvičně a když se přestěhovali do UNYP Areny v Libni, zařadili se k favoritům ligy. Nahoru šly i Vary, kde se taky dlouhé roky tahali o místo v tělocvičně s basketbalem. Teď mají novou halu. Věřím, že když se ji povede postavit i tady na Kladně, bude to obrovské plus pro všechny. Silný impulz jak pro áčko, tak pro mládež a dobrá zpráva pro ostatní sportovní kluby a veřejnost, protože by se po nás uvolnila sportoviště, která momentálně obsazujeme.
Aktuálně nejmladším hráčem v áčku je sedmnáctiletý Pavel Gottesman. Jak se daří zapracovávat mladé talenty? Jsou na obzoru nějací další?
Šikovné kluky s potenciálem pro áčko registrujeme, ale je potřeba na ně ještě dva tři roky počkat. Gottesman je výjimka. Ten je v áčku od patnácti. Teď dorůstají kluci, kterým je čtrnáct, patnáct, šestnáct. To jsou plody výborné práce Katky Svobodové a Martina Čmela. K nim se teď přidali další trenéři a s momentálním obsazením trenérských postů v mládeži jsem velmi spokojený. Myslím, že časem nám tam vyrostou hráči, kteří budou pokukovat po áčku a po extralize. Loni jsme se spojili s Vavřincem a v dívčích kategoriích ještě nějaké trenérské posty potřebujeme obsadit a doladit pravidla fungování, ale i tam se pohybujeme správným směrem. I díky tomu, že se nám z Příbrami vrátil Petr Klár, který dívčí volejbal zaštiťuje. Věřím, že i u holek půjde úroveň nahoru. Zaslouží si to. Dokonce jich hraje daleko víc než kluků a těším se, až se tam kvalitní práce promítne.
Zmínil jste dívčí kategorie, které v klubu přibyly po sloučení s Vavřincem. Už se po prvním roce projevily nějaké silné, nebo naopak slabší stránky tohoto spojení?
Pochopitelně se to neobešlo bez „porodních“ bolestí, do toho nám ještě hodně zasáhl koronavirus. Ve stávající podobě fungujeme něco přes rok a snad to je čím dál lepší. Nejvíce se to projevuje u začínajících minivolejbalistů, mladších žáků a žákyň. Do budoucna bych byl rád, aby tyto kategorie trénovaly defacto dohromady – holky i kluci – a to z mnoha důvodů. Jednak proto, aby se mohl zvýšit počet tréninků v týdnu a taky proto, že si děti v tomto věku mají vzájemně dost co předat. Kluci jsou fyzicky lépe disponovaní, rtuťovití, živí, zatímco holky jsou pečlivější a technicky zdatnější, takže je ideální mít v té kategorii mix obojího, z čehož mohou těžit i trenéři, kteří si chodí vzájemně vypomáhat na tréninky a zkušenost s děvčaty, nebo naopak s chlapci pro ně může být velkou inspirací.
